O roubené a hlavně o dřevostavbách skeletové konstrukce kolují v Polsku různé mýty. Ve většině případů jde o opakované omyly způsobené neznalostí moderních stavebních technologií, které se používají při výrobě rekreačních domků. V následujícím článku se pokusíme většinu z nich vyvrátit.
První mýtus – skeletové konstrukce nejsou dostatečně pevné
Přírodní dřevo jako konstrukční materiál bývá zpravidla považováno za slabé, nepevné, náchylné k praskání, kroucení a především k průhybu. Proto nebylo dosud možné libovolně navrhovat dřevěné stavby s velkými rozpětími a otevřenými prostory. Problémem byly také překlady například nad velkými terasovými okny. Bylo nutné použít dodatečné vyztužení ocelovými nebo betonovými prvky. Naštěstí přišla na pomoc moderní technologie, která nabízí lepené prvky ze dřeva třídy BSH, LVL nebo KVH. Jedná se o certifikované konstrukční dřevo určené pro stavbu všech typů dřevěných domů, které splňuje příslušné pevnostní normy a úspěšně nahrazuje ocel či beton. Má také odpovídající vlhkost, nízkou náchylnost ke vzniku trhlin a prasklin a zároveň rozměrovou stálost a estetický vzhled.
Druhý mýtus – dřevěné skeletové domky nejsou odolné proti ohni
Velká část potenciálních investorů se obává koupě dřevěného domku pro individuální rekreaci kvůli nebezpečí požáru. Abychom toto riziko minimalizovali, dřevo podrobujeme čtyřstrannému hoblování a sražení hran, díky čemuž déle odolává šíření ohně než surové, neohoblované dřevo. Při ohoření se kolem něj vytvoří zuhelnatělá vrstva, která chrání jeho jádro před úplným shořením, a dřevo si déle zachovává své pevnostní vlastnosti, což usnadňuje bezpečnou evakuaci. Jako tepelnou izolaci navíc používáme nehořlavou minerální vatu, která zároveň přizpůsobuje rekreační domek standardu celoročního domku.
Třetí mýtus – dřevěné domky nejsou odolné proti vlhkosti a biologickým činitelům
Dřevo jako přírodní materiál je samozřejmě citlivé na vlivy, jako je například vlhkost, ale právě díky svým vlastnostem dokáže vlhkost nejen přijmout v obdobích jejího zvýšeného množství, ale také ji uvolnit, když její úroveň klesne. Celý proces probíhá přirozeně, bez jakéhokoli zásahu, ale při dodržení zásad moderních skeletových staveb. Při provádění tepelné izolace v našich rekreačních domcích zevnitř zabezpečujeme konstrukci parozábranou, jejímž úkolem je chránit stěnovou konstrukci před pronikáním vlhkosti dovnitř. Jako vnější bariéru používáme v našich dřevěných domcích difuzně otevřenou fólii (větrnou izolaci), která chrání vnitřek stěny a zároveň umožňuje odvádět vlhkost, která se tam vytvoří.
Čtvrtý mýtus – dřevěné rekreační domky nejsou odolné proti vnějším vlivům (síle přírody)
Protože jsou dřevěné skeletové konstrukce lehké, panuje rozšířené přesvědčení, že při první větší vichřici bude takový domek odnesen nebo zničen bouří. Nic není vzdálenější pravdě! Přestože může jedna samostatná stěna bez fasádního obkladu působit lehce a nestabilně, tatáž stěna opláštěná oboustranně a spojená s ostatními stěnami, stropem a střechou vytváří jeden pevný celek odolný proti vnějším vlivům. S tímto mýtem, který od potenciálních investorů velmi často zaznívá v podobě otázky směřované na nás, jsme se podrobněji vypořádali v samostatném článku „Neodnese vítr můj domek?“.
Pátý mýtus – dřevěný domek nelze po zatopení vodou opravit
Jde o velmi vážnou záležitost jak u dřevěné, tak u zděné konstrukce. Může to vypadat velmi drasticky, protože musíme otevřít stěnu zvenku i zevnitř a také vyměnit vlhké prvky, tedy minerální vatu a membránu, a konstrukci vysušit. Po takovém zásahu, který je poměrně rychlý, však dostaneme zpět suchou stěnu připravenou k užívání. U tradičních zděných konstrukcí je tento proces mnohem pracnější a časově náročnější, protože musíme použít metody, jako je injektáž nebo absorpce, a i tak nám to nezaručí 100% účinnost.
To je vše k mýtům, se kterými se denně potýká každý výrobce rekreačních domků. Pokud vás zajímají fakta o stavbě dřevěných domků pro individuální rekreaci nebo celoročních domků, zveme vás k přečtení druhé části článku „Fakta o stavbě rekreačních domků ze dřeva“.